Leden 2012

Nejhorší je zklamat sám sebe..

31. ledna 2012 v 21:07 My life*
I přes vybojovanou trojku z matiky a jedničku ze semináře historie mám dá se říct hrozné vysvědčení. A moc mě mrzí, že jsem tím ranila maminku. Mám vysvědčení stejné jako každý rok, ale protože sestra, která je o 7 let mladší má vysvědčení jiného charakteru, tak jí to asi teď přijde jako strašná hrůza. Ale tímto to nebudu omlouvat, jsem nula. Toto je fakt nejhorší pocit. Nevím, co ze mě má rodina má. Nejsem chytrá, hezká, nechodím do práce, k čemu tu vlastně jsem do háje?
Miluju svoji maminku a jsem jí vděčná za to, že mě o víkendu nechává u R. a že mi dává peníze a tak vůbec, že vůbec je. Ale za tohle bych se nejradši podřezala a hodila do popelnice, nic jiného si lidi jako já nezaslouží. Everything sucks.


Daj mi ruku, pojďme to spolu zkúsiť.

29. ledna 2012 v 18:14 My life*
Tak tu máme zase neděli. Ale ani mi to nevadí, tenhle týden by mohl být v pohodě.
Pátek byl MOC krásný. Ve škole byla pohodička, akorát jsem to trochu přehnala v posilce, takže jsem se další ráno cítila jak kdyby jsem tahala celou noc balvany. Po škole jsme byli s milým koupit jeho mamince a sestřence kytku, měly obě narozeniny. Večer jsme jeli k němu a koukali se na výhru Komety. Potom 2 bílé rumy s colou, velice příjemná společnost, jiskření s R. a příjemná únava. Potom krásná noc, vlastně asi zatím nejkrásnější z těch, co jsme spolu prožili.
V sobotu chystání na ples, rodinná oslava jeho maminky a sestřenky, nervozita, bolest nejspíš rostoucích zubů moudrosti, ňuňání s malým bratránkem R., povídání s členy jeho rodiny. Potom už suit up, poslední úpravy a ples. Na plese ne moc dobrá atmosféra, ale zatancovali jsme si. Moje přehnaná žárlivost, když se bavil se svojí bývalkou a ujištění od něj, že je můj. Brzký návrat domů, hezká další společná noc, dlouhý spánek a na oběd domů za mou rodinou. Už teď mi chybí, snad nám to vydrží, byla bych za to moc šťastná. Ale s mojim štěstím o tom zatím stále pochybuju, i když to bude za pár dní měsíc.*
Snad jste měli pěkný víkend.

Just close your eyes, but keep your mind wide open.

26. ledna 2012 v 19:26 My life*
Most do země Terabithia. Moc krásný film. Opravdu doporučuju shlédnout, úžasné záběry, nadprůměrně sympatičtí herci a neskutečný příběh.. Myslela jsem si, že se slzám ubráním, ale neubránila jsem se jim. Skutečně pěkný film, pokud jste ho ještě neshlédli, tak bych ho opravdu stáhla, myslím, že litovat nebudete. http://www.csfd.cz/film/222335-most-do-zeme-terabithia/ Tak krásné dítě jako je malá holčička z tohoto filmu jsem dlouho neviděla. :)
Ve škole je teď celkem pohoda, pomalu zjišťuju, že budu těžko nést odloučení od některých lidí. Konkrétně od kluků ze třídy. Mám je moc ráda, fakt že jo. Až v oktávě jsem mezi nimi našla pravé přátele. Tak moc mi budou chybět, pokud se nebudeme vídat. Máme spolu za tento školní rok tolik zážitků, že se dají těžko spočítat. Díky mému nejlepšímu kamarádovi ze třídy jsem v podstatě dokázala zapomenout na F. To on mi pomohl, když jsme byli v klubu a já zase chtěla za F. jít, tak mi řekl, ať na to ani jen nepomyslím, takto to zní jako obyčejná věta, ale v té chvíli to ve mně zanechalo hluboký pocit a pak už šlo zapomínání snadno. Ale o tom se bavit nechci. :) Většinou v sobotu spolu jdeme ven, prožíváme spolu své známosti, své úspěchy a neúspěchy a dokážeme se vzájemně povzbudit a ze srdce zasmát. Jen s nimi dokážu dělat naprosté kraviny, dneska jsem třeba lezla na velký nestabilní žebřík, který byl ve třídě opřený a kluci mě chytali. Smějící se A v češtině jsme si pak pouštěli mumuland.
Včera byl u mě milý přemilý a koukali jsme na pulp fiction :) Byla jsem potěšena, že ho rozesmál můj zpěv společně s Miou Wallacovou a celkově nám bylo krásně.. V sobotu jdu na jejich velkou rodinnou oslavu, tak jsem z toho trošku vyplašená, ale snad to klapne všechno jak má.
Dala bych sem ráda i naše společné foto, ale nějak mě ztísňuje pocit ztráty aspoň menší anonymity. :/
Snad se máte krásně :)


vondrfl lajf :)

22. ledna 2012 v 21:17 My life*
Heh, asi jsem schizofrenik, ale je mi krásně.. :) Ty smutky dnu včerejšího jsou už zažehnány. Večer jsem šla na vínečko s nejlepšími kamarády, pofilosovali jsme o vzniku světa, o životu po životě, o historii, o sexualitě člověka a opravdu na nic jsme nepřišli, ale dokonale jsme ventilovali své názory. Pak jsme šli do takového zapadlého báru, hrála tam La bomba a snad každý tam byl sjetý. Naše město je drogama dost nechvalně známé. O to horší bylo, že byla pod vlivem i známého maminka, to už bylo na mě moc. Vykládali jsme si strašidelné příběhy a já byla s prominutím fakt posraná z toho. Vynutila jsem si doprovod až ke dveřím a pak jsem se bála zavřít oči, když jsem si umývala vlasy.
A mám skvělého přítele, fakt že jo. :) Je to můj kocůr. V sobotu snad pujdem na ples. A nevím, které si dát šaty, asi si dám fialové, co jsem měla na stužkové. Žeru ho, i když si ze mě často dělá srandu a já mu na to vždycky skočím, nebo když si ukazujeme sexistické gesta přes sklo restaurace.
Jo a co je důležité, po fuckiiing dlouhém čase na gymplu mám konečně trojku z matematiky!! :) Kdybych se nevykašlala na poslední dvě písemky, tak možná mohlo být i líp, ale za tohle jsem hrozně šťastná, fakt že jo.
A hrozně moc si přeju, aby nám to s Radečkem vydrželo. :)
Co je důležité - nevr giv áp! :)

Jsou rány, které přestanou bolet, bolest ustane a my si myslíme, že jsme silnější. A pak přijde okamžik, kdy se nám to vrátí, nečekaně a nežádaně. Hodí to s námi o zem a my jsme slabší, slabší než kdykoli předtím.

21. ledna 2012 v 16:09 My life*
Ahoj, tento článek nebude nijak zvlášť optimistický, takže bych vám nerada zkazila náladu.
Jen bych chtěla říct VŠEM, co trpí depresema - řešte to! Nesnažte se to zvládnout sami, opravdu ne. Protože to sami nezvládnete. Aspoň na 85% nezvládnete. Já bych se fackovala za to, že jsem nevyhledala odbornou pomoc a že jsem si nenechala předepsat AD. Deprese jsou jako začarovaný kruh, nedá se z nich moc lehko dostat. Je to něco jako anorexie, nejde se zcela vyléčit.
Tak strašně silně mě dneska přepadla paranoia. A zase mám třes končetin, pocity na zvracení a pláču. Nikdy, fakt nikdy neřešte deprese sami! Není žádná ostuda brát AD, já slušně dojíždím na to, že jsem si je nenechala předepsat. Jestli to se mnou R. skončí tak první věc, co udělám je to, že si jdu pro AD.
Ani nevím, co se stalo. Za každou maličkostí hned vidím to, že nejsem dost hezká/ nemám dost dobrou postavu / nejsem dost dobrá. Zase ten stejný strach. Tak strašně se bojím, že R. nemá zájem. Ranilo mě, že se dnes nechce vidět. Chápu, že jsme šli spát ve 2 a vstávali v 5 a byl na brigádě a jede ještě večer na fotbal, ale prostě mi přijde, že strašně ztrácí zájem. Nevím, proč chtěl, abych s ním jela v létě na chatu, proč mě seznamuje s rodinou a s přáteli když ve skutečnosti to chce určitě skončit. Možná jsme na všechno šli moc rychle, možná jsem moc paranoidní. Možná se neumí ve vztahu orientovat, protože neměl dlouho slečnu. Možná řeším uplné blbosti. A možná se za mě stydí, protože nejsem dost hezká.
Včera když jsme usínali, tak jsem si připadala jako z toho známého vtipu jeho a její deníček.
ONA: V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Byl naštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: "Nic". Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic společného a že si nemám dělat starosti.
ON: Sparta sice prohrála, ale večer jsme si prima zašukali.

Tak snad je to podobný případ. V našem případě bych akorát místo té Sparty dosadila Kometa včera vyhrála Smějící se

Tuesday' s grey and Wednesday too.

18. ledna 2012 v 21:23 My life*
Ffuuu. Ta škola už mi přerůstá přes hlavu. Už nemám energii se snažit, chci už hlavně maturitu a je mi jedno s jak dobrými výsledky se k ní dostanu. Už nemám po těch osmi letech energii. Nechce se mi ani na vysokou. Nejradši bych ji studovala dálkově a u toho pracovala. Nebo bych si udělala kosmetický kurz. A nebo odjela do Ameriky pracovat, ale teď mě tu už něco drží ♥ A stejně bych asi neodjela, kvůli rodině, miluju je a nerada bych je na delší čas opouštěla.
Snad mě políbí múza a dostanu zase chuť se v té škole snažit.. :)
Už třetím dnem smutním po milém, který je na intru. Ale neděle byla moc příjemná. Přes den jsme byli s našima u sestřenky na osmnáctinách, nehorázně jsem se přejedla, musela jsem si i rozepnout knoflík u gatí, jako v Slunce seno, há há. Nepokradeš Kelišová. I prd velebnosti, má to vzít někdo jinej? Tak jsme to pěkně oslavili i s bratránkovým roztomilým synem a když jsme jeli městskou dopravou na nádraží, tak mi napsal milý, že mě vyzvedne na nádraží až přijedu domů a že něco podniknem, tak jsem byla ráda a nakonec jsme jeli s R. do wellness restaurace, zatímco jeho rodiče byli ve vířivce. Bylo to tam hrozně příjemné (je to ten podnik, kde jsem pracovala), hezky jsme si popovídali a zjistila jsem, že se mi líbí čím dál víc. Potom přišli jeho rodiče za námi a dali si s námi pití. Bylo to hrozně uvolňující, na zdi v restauraci je zabudované obrovské akvárium, takže uplně úžasné místo na povídání. Jeho rodiče jsou skvělí, jsem z nich nadšená. Milí, inteligentní, na nic si nehrají a vypadají, že jsou hrozně fér. Jejich rodina celá perfektně funguje a jde to hodně poznat, rodina je hold základ. Strašně jsem si ten čas s nimi užila.
A teď už je naštěstí středa, ale ve škole je toho fakt moc. Mohla jsem mít na vysvědčení dvojku z matematiky, ale dnes jsem ten test prostě nedala. Ještě píšem jeden v pátek, tak budu doufat, byla bych šťastná za trojku na vysvědčení, ale to bych hold musela ještě do pátku máknout. No potěš koště :)
Mějte se krásně!

In a relationship.

15. ledna 2012 v 0:29 My life*
Ahoj.
V pátek jsem se seznámila s další části rodiny R. a s jeho nejlepšími přáteli, poseděli jsme v jejich vesnické hospůdce, dala jsem si tam dvoudeci bílého za pouhých 15 Kč a R. byl hrozně roztomilý po pár pivech. :D U něj jsem si oblíkla své trenky na spaní a jeho zelené tričko Etnies, řekla jsem, že se bojím, že mě opustí, potom jsme v objetí usnuli. Respektive on usnul a já nikdy nespím dobře první noc v nedomácím prostředí. No, třeba se jednou poštěstí a budu to brát jako druhý domov. Před sedmou ranní jsme se oba probudili a on mě objal a řekl, že mě neopustí. Pak jsme se mazlili a dělali blbosti, společně si vyčistili zuby a pomalu se oblíkli, aby mě R. mohl hodit domů. Ráno v autě jsme měli zapnuté rádio a oba zpívali na známou písničku Helele od Safri Duo. Potom jsme se rozloučili a já se šla domů dospat. A měla jsem ty nejhorší sny, bojím se.
Pak R. ještě přijel večer k nám, koukli jsme na film, seznámil se s mojí maminkou (je teď úžasná, miluju ji ♥) a potom jsem ho šla doprovodit k autu, rozebírali jsme celou cestu jeho 4x zlomený nos. :D
Když jsem ho doprovodila tak jsem měla telefonát se spolužákem, zároveň s mým nejlepším kamarádem. Už v tom telefonu se mi nezdál. Pak se pro mě ještě s dalším spolužákem stavili autem a jeli jsme pokecat. Co jsem se dozvěděla nebylo vůbec pěkné, oběma krachl vztah. Když se to ten můj nejlepší kamarád dozvěděl, že je zle, tak přišel ke stolu a měl slzy v očích, takto jsem ho ještě neviděla a srdce mi při tom krvácelo. Jediné co mě rozesmálo byl další spolužák předvádějíc Srstku ze Chcete mě. "Tento pejsek neměl moc štěstíčka v životě a tak ho čeká od vás." Tak moc mě tíží jejich neštěstí. A tak moc se bojím, že ani mě to s R. nevyjde. Selaví.

Strach.

10. ledna 2012 v 23:32 My life*
Hm, mám strach. Ani jsem nevěděla jak moc se na člověku podepíše dlouhodobá deprese, nepřijala jsem prášky, které mi byly tolikrát nabízeny, chtěla jsem to zvládnout sama a teď se musím naučit být uplně v pohodě, jenže to je jak droga ty stavy, mám teď hrozný strach.
Vytočila mě uplná maličkost, nojo fejsbuk. R. okomentoval nějaké holce fotku, ale až moc pěkně na můj vkus. Nojo, chovám se jakoby mi bylo 14, ale popadl mě hrozný strach, ne nechci couvnout, ale hrozně se bojím. Co když to R. nemyslí vážně? Nechci mu zase cpát pod nos, že je určitě sukničkář, nechci se zase pohádat. Jeho i mě to pak další den moc mrzelo.
Asi si věci beru víc jako ostatní, ale zase se začínám bát, že pro něj nebudu dost hezká, nebudu mít dost pěknou postavu a bude snít o hezčích. Ta holka, co jí to okomentoval hezká byla, doprčic. Mám uplnou schýzu, covnout, nebo ne. Tak hrozně se bojím.
Potřebuju lásku a mám o něj zájem. Ale co když pujde za hezčí?

Nic nebude jako dřív. Ale všechno může být takové, jako ještě nikdy předtím.. :)

9. ledna 2012 v 20:58 My life*
Vybrala jsem si. Vybrala jsem si R. Děj se vůle Boží :)
A důvod?
Těch 2 a půl roku depresí a smutku mě dost vyškolilo, už nechci pořád na něco čekat, až se stane to a to, až ten udělá to a to a já udělám to a to, už mě takové čekání nebaví. Líbí se mi, že to R. vzal do svých rukou, líbila jsem se mu, tak mi napsal, já mu odpověděla, pak mi psal hezké sms na Silvestra, pak jsme se sešli, vzal iniciativu na sebe a já se opravdu bránit nechtěla, zájem mám. No vizorem je trošku jako F., protože má tmavé vlasy a světlé oči, jinak postavu má jako z mých nejtajnějších snů, má malé tetování pod klíční kostí a v celku dobře se oblíká. Povahově ještě uvidíme, ale při rozhodování byl pro mě dost důležitý včerejšek, když jsme se pohádali. Když odešel, tak mi tekly slzy a řekla jsem si, že bych to neměla zahodit. Dnes se mi hrozně pěkně omlouval za to jak se choval, no znáte to, doják. :D Ale asi ho chápu, neměla jsem to vytahovat, co o něm říkají ostatní..
A jak jsem řekla po tom mém špatném období už opravdu nechci na něco čekat, v něco pouze doufat, když to ani nemusí vyjít. Jasně, do M. jsem se celkem zakoukala, ale je to člověk, který je fakt časově vytížený, hraje v kapele, je v krojované chase, hraje florbal za asi 3 města, studuje poměrně těžkou školu a nevím jestli by se mu našel čas na ženu. Moc bych ho chtěla, ale nechci se zase zklamat, zase v něco doufat.
No možná to nevyjde ani s R., možná se zklamu, budu se trápit, ale já to hrozně chci s ním zkusit. :) Přijde mi, že ví co chce a to já teď potřebuju, už žádné doufání a čekání, ale jistotu. Tak snad se na mě/nás štěstí usměje. :)


Jo a asi je to pravda, že je vždy nějaký důvod, proč se určití lidé nedostali do naší budoucnosti :) Díky Bohu.

Choice.

8. ledna 2012 v 16:30 My life*
Zdravím :)
Mám za sebou fakt bláznivý víkend, ty roky depresí se na mě podepsaly, už jsem totiž asi uplný magor Smějící se Včera jsem byla u kamarádky v práci, bratránek jel do vesnice, kde pracuje, tak mě tam hodil. Objednala jsem si u ní dvojku bílého (ostatně co já bych si taky jiného objednala, že) a světe div se, v půlce sklenky jsem měla stejnou hladinku asi jako normální člověk po čtvrt flašce ferneta. Nechápu, jaktože tomu tak bylo, možná proto, že teď v celku málo jím, no zkrátka ta jedna dvojdecka mě totálně zkolila, taky se tomu všichni divili. Smějící se
Potom už přijel R. a jeho bratranec, kluk kamarádky. Trošku je vyděsil můj stav, ale nakonec to bylo v pohodě. Večer proběhl v pohodě, hráli jsme Prší (respektive, já to dlouho nehrála a v mém stavu jsem byla schopna málo čeho, takže to za mě skoro celé odehrál R.) No, bylo nám fajn, když jsem ale dojela domů, tak jsem zjistila, že jsem nechala u bratrance v autě deštník. To ještě nebylo tak zlé, horší bylo až jsem zjistila, že nemám mobil. To se mi totiž v životě nestalo, abych ztratila mobil.. Celou noc jsem bombardovala své přátele na facebook chatu, že jednou budu hrozná matka, že když teď ztrácím mobil, tak jednou takto zapomenu někde své dítě. :D Ráno naštěstí dojel R. a telefon mi dovezl, zapomněla jsem si ho u něj v autě. Smějící se Takové faux pas už jsem nezažila od Silvestra, kdy jsme s kamarádkou šly omylem do jiného sklepa, který je na druhém konci města, protože jsme myslely, že se akce koná tam, nikoli v druhém sklepě, který byl asi 4 km vzdálený.
A v pátek jsem byla zase u R. Koukali jsme se asi na 3 filmy, dělali jsme blbosti a bylo to super.
Pak jsem ale dojela domů a měla jsem tam zprávu od M., že na mě čekal, že za ním přijedu do našeho oblíbeného klubu a že ho to mrzí.
Hold, tahle volba bude hrozně těžká. R. už jsem si celkem oblíbila za ten týden, ale nevím ještě přesně co on od vztahu očekává, neumí o tom moc mluvit.
S R. jsme se pohádali. Asi jsem moc dala na ostatní, kteří říkali, že dřív býval sukničkář, tak jsem ho začala podezírat i když mně samotné tak nepřipadal, už nebudu dávat na okolí, mrzí mě to. Asi mi na něm záleží víc, než jsem si myslela.
Děj se vůle Boží.

Po sto letech..

4. ledna 2012 v 22:54 My life*
Juch, konečně jsem se sem dostala Usmívající se
Předem se omlouvám, že jsem se takovou dobu neozvala, potřebovala jsem si srovnat hroznou spoustu věcí.
Jak se vše vyvinulo?
V podstatě je vše jinak.
Co je hlavní, konečně vím, co to je mít PŘÁTELE. Ne, opravdu nemyslím závistivé jedince, kteří dokáží jen pomlouvat a přát člověku jen to nejhorší. Myslím někoho, díky komu se dokážete od srdce zasmát, někoho, kdo vám zlepší náladu, někdo, komu můžete říct vše a víte, že se to nedostane dál a někdo, komu se můžete kdykoli vypovídat. Kromě skvělého bratrance mám teď skvělou kamarádku, která se sem přistěhovala ze Slovenska (asi nemá ty vlastnosti jako hodně českých žen, kdo ví), je úžasná, dokážu se s ní smát tak, že mě bolí břicho a navíc je mi příkladem v tom, jaký má úžasný charakter. Nikoho nesoudí, bere všechny stejně, ať už je daný člověk homosexuál, vietnamec, či cokoli jiného, ona se na ně skrz prsty nedívá. Dalším mým nejlepším kamarádem je skvělý spolužák, který mi vždy poskytne upřímnou radu, žádná faleš, žádné souzení, jen prostě řekne, co si o věci myslí a vím, že to nepůjde dál. Jsem ráda, že konečně vím po dlouhé době, co to je přátelství.
Změnila jsem sama sebe, ostříhala jsem si poničené konečky vlasů (stejně mám pořád dlouhé háro), nakoupila jsem si nové věci do svého šatníku,chystám se si obarvit vlasy, abych neměla odrosti, začala jsem nesnášet sebelítost a tak upřímně, jak se směju teď, jsem se už skutečně nesmála dlouho. Zároveň už finišuju s úpravama ve svém od srpna 2010 novým pokojíčkem, už to tu vypadá tak, jak jsem si to vysnila, žiju uplně nový život.
Se vztahy to není uplně růžové. Jelikož už pár měsíců jsem chtěla jednoho chlapce, říkejme mu M., hodný a přirozeně vtipný kytarista, s kterým jsem jaksi "naladěná uplně na stejné vlně". Zájem jsem projevovala ale jen zlehka, jelikož jsem si nevěřila, takže se to nějak nehýbalo, až teď o vánocích, než jsem odcházela na půlnoční, tak začal projevovat zájem i on. Jenže co se stalo, vstoupil do mého života i R., moc hezký chlapec, který je z rodiny, která perfektně funguje, chová se ke mně hezky, ale nepřijde mi, že bychom byli naladěni uplně na stejné vlně jako s M. Rozdíl je v tom, že R. ten zájem vyjádřil výrazně, byli jsme venku už v neděli, společně s jeho bratrancem a jeho přítelkyní - mou spolužačkou a potom jsme byli u něj na filmu. S M. je to složitější, jelikož tam jsme si ten zájem ještě tak výrazně neprojevili. Jak se teď rozhodnout, co dělat? R. se na mě celkem upnul, tak je to dost těžké. Co byste dělaly vy?
A jak to vůbec dopadlo s F. ? Je na drogách. Nevím na jak silných, ale bohužel.