Září 2011

No time for losers, cause THEY are the champions of the WORLD.

7. září 2011 v 23:49
Když už jsme vzdávali hold na Facebooku, ráda bych to udělala i tu.

Vztah k hokeji už mám skutečně od malička. Vždy jsem šla za dědou do obýváku a sledovala to s ním. Vyráběla jsem si vlaječky z papíru a plakala jsem vždy když jsme z nějakého šampionátu vypadli a nebo naopak když jsme významně uspěli, to jsem plakala dojetím.
Zároveň si myslím, že jsem velký vlastenec. Dojímá mě historie naší země a chci ji zkoumat víc a víc. Podporuju T., aby vstoupil do armády České republiky, což je takový jeho sen. Vždy když slyším hymnu, prožívám to.
Letos v květnu jsem měla tu čest navštívit hokejový svátek. Mistrovství světa v ledním hokeji 2011 v Bratislavě (a Košicích, ale tam jsem nebyla.) Měla jsem tu čest navštívit zápas Slovensko-Finsko. Měla jsem čest vidět finské hvězdy jako Ruutua, nebo Mikko Koivu a slovenské hvězdy jako Gáborík a nebo Pal´ko Demitra.
Pamatuju si dosud ten moment. V televizi obličeje nešťastných fanoušků, poslední zbytky naděje, první slzy deroucí se do očí. Tenkrát to vypadalo, že pro nás mistrovství ten rok končí. Ano, psal se rok 2010. Do konce zápasu zbývaly poslední sekundy a na mě už šel smutek i když jsem v hloubi duše pořád nevěřila, že je konec. Ani jsem si toho nestačila všimnout a místností se rozkřičel z televize Robert Záruba "Rachůnek prostřeliiiiil a vyrovnává na 2:2.." Náhle celá hospoda vstala a všichni hrozně křičeli se slzami v očích a objímali se, famozní gól 7 sekund před koncem. Rachna kachna, to to letělo..
A potom famozní vítězství našich hokejistů ve finále nad Ruskem. Opět dojetí, běželi jsme po ulici, zastavovali auta, neustále křičeli, kamarád vylezl s vlajkou na lešení a pak jsme lítali po náměstí a kámoš mě při tom držel v náruči, všichni se pusinkovali, objímali, radovali..

A dnes nastal ten smutný den pro Česko a Slovensko. Dosud se z toho nemůžu vzpamatovat. :( Co museli prožívat, když seděli v tom letadle a už věděli, že zdaleka není všechno OK? :/ Těžko si to dokážeme představit, ale musely to být neskutečně těžké chvíle plné bezmoci. Ten fakt, že se již nevrátí domů ke svým maminkám, ženám a dětem je dechberoucí a musí snad pohnout s každým i když hokej nesledují. Toto je strašná tragédie hlavně když Jan Marek a Karel Rachůnek mají doma malá miminka. Jsou to děti národních hrdinů. Jak už někdo řekl, pro hokej se narodili, pro hokej zemřeli.
Honzo Marku, Karle Rachno Kachno Rachůnku, Pepo Vašíčku a Pali Demitro, odpočívejte v pokoji :(
Toto je obrovská tragédie pro český a slovenský hokej, ale největší tragédie pro jejich rodiny. Toto se nesmí stávat :(

A jako věrný fanoušek děkuji za vše, co udělali pro český hokej a celkově pro pověst našeho státu. Stejně tak věřím, že i Pavol Demitra pro slovenský hokej.

R.I.P.