Srpen 2011

Přítel je ten, který přichází, když všichni odešli.

29. srpna 2011 v 3:50 My life*
A já jsem moc ráda, že jsem pravého kamaráda našla ve své rodině.
Když jsem stála na ulici se sklopenou hlavou a zoufalým výrazem z toho, že nikdo z mých "kamarádů" se mnou nechtěl jít dovnitř na hody a obětovat "šílených 80Kč" (tak mě tam radši nechali a utratili 50 za kolotoč) tak přišel z ničeho nic můj bratranec a řekl "pojď se mnou k nám ke stolu" A já si ho (nejen) za to neskutečně vážím. Ve 2 ráno mě taky dovezl domů. A to nebylo poprvé, vždy mi pomáhal, vždy byl ke mně upřímný a nikdy neměl žádné falešné řečičky. A já už delší dobu vím, že tohle je můj nejlepší kamarád a zároveň rodina. Můžu mu říct všechno a vím, že se to nedostane dál. Dnes jel skoro poprvé po tom, co dostal řidičák a když jsem nastoupila k němu do auta, věděla jsem, že můžu být uplně v klidu, věděla jsem, že dojedeme domů a že není proč se bát. Moc příjemná cesta :) Věřím mu jako nikomu z mých "přátel." On je nejlepší přítel.
F. se na mé narozeniny nezmohl ani na šest písmen "vše nej." Jakoby nikdy nic nebylo. Co nadělám? Nic ;)

Miluju svou rodinu a položila bych za ni svůj život. Jsem ráda, že jsem pochopila, že lepšího kamaráda jako z rodiny nenajdu. Rodina je to nejdůležitější a dokud ji mám takovou jako teď, jsem šťastná ♥

It' s not right, it' s not right.

8. srpna 2011 v 2:42 My life*
Ahoj!
Mám v hlavě milion myšlenek a milion střípků zážitků z poslední doby i z dřívějška.
Výraz kamaráda potom, co našel holku, kterou miluje s jiným. To dobré sladké víno, které mi rozvázalo jazyk a zvedlo sebevědomí. Ty malé divné barevné pilulky s vyrytými obrazci, které patřily tomu, koho bytostně nesnáším. Já zachumlaná v černém svetříku s červenýma očima, rozcuchanýma vlasama koukajíc na prázdné koleje. Můj úsměv do kamery, když jsem v losování na místní akci vyhrála cenu díky vstupence číslo 291. Ty krásné světelné odrazy žaluzií na skříni, když jsme se před 10ti dny s F milovali. Pocit radosti a děkování Bohu při úspěšném zdolání jezu Jizery. Zdvořilý starý pán z Maďarska, který skoro nemohl chodit a stejně nám vždy s úsměvem popřál hezké ráno. Pocit bezmoci a sebelítosti, když mi kdysi T s řevem nadával do k.. a posílal mě do p.. Dnešní status kamarádky, aneb jak nejsmutněji a nejtragičtěji může skončit láska mladých lidí.

A když nad tím přemýšlím, rozchod je nic proti tomu, když někdo zmizí uplně. Děkuji Bohu za to, že ON žije, že dýchá, že chodí po tomhle světě, že rozdává radost jiným už tím, že je, že je relativně zdravý, že nebydlí daleko ode mě, že existuje aspoň ten Facebook, díky kterému vím, co ON dělá, jak se má, kam se chystá a především děkuji za každičkou sekundu, kterou jsem s NÍM mohla kdy prožít i když jsem to někdy zrovna vhodně nevyužila.
Miluju ho a i když nejspíš se mnou už nikdy nebude chtít být, tak stejně mi stačí to, že žije a přeji si, aby to tak bylo i nadále, když už ho nemůžu mít, tak ať je aspoň živý a zdravý a ať mi nezmizí z dohledu.
Vlastně si ani nedokážu představit to štěstí, kdybych ho měla. To bych musela štěstí z té dubnové a červencové noci vynásobit milionem. Já jsem ale šťastný člověk už kvůli tomu, že jsem ho měla.
MILUJU.